www.PARATUS.pro
Svět není růžový a před nepříjemnými věcmi nelze zavírat oči – mnohem lepší je být připraven. Náš spolek má za cíl našim sousedům, kteří budou ochotní obětovat kus svého volného času, nabídnout řadu školení, která se budou věnovat přípravě na krizové situace. Krizovou situací nemusí nutně být často zmiňovaný (ale ne až tak nereálný) black-out, ale i trochu vážnější úraz (zlomenina,větší krvácení), prudká ataka nemoci v rodině, dopravní nehoda a nebo i požár v bytovém domě. Aktivity spolku bychom rádi zaměřili i na mladší ročníky a ve spolupráci se zástupci složek IZS a SDH, případně i AČR bychom chtěli zkusit nabídnout zajímavé kurzy i dětem.
Během povodní 2002 a 2013 jsem jasně poznal, že občané Prahy 8 umí při sobě držet a jsou ochotni si navzájem pomáhat. Krizové momenty tak přinesly i světlé okamžiky. Množství dobrovolníků, kteří nabízeli pomoc, však přesahovalo organizační možnosti aparátu radnice a nedošlo tak k jejich plnohodnotnému zapojení.
Doba se posunula. Praha má sice protipovodňové zábrany, přesto nejsme jako celek o mnoho lépe připraveni na další rizika. Odborníci tvrdí, že například u blackoutu není otázkou, zda přijde, ale kdy se tak stane – a podobných situací si můžeme ukázat víc. To vše, s jasnou rezignací státu na rozvoj civilní ochrany, tak přináší otázku, jak tedy máme příště reagovat? Cestou je například individuální prepperství, posilující celkovou odolnost jedince a tím i společnosti. Důležitá je však i zájmem provázaná komunita lidí, připravená čelit krizím a pomáhat lidem kolem sebe.
Spolek Paratus bude propojovat lidi, kteří si tak mohou vzájemně sdělovat svoje zkušenosti i dovednosti a bude je dále rozvíjet. Cílem spolku je pořádání kvalitních kurzů první pomoci, kurzů chování v krizových situacích a obdobně tematicky zaměřených seminářů. Paratus bude dále ve spolupráci s patřičným odborem krizového řízení, případně se složkami IZS, spolupracovat s lidmi, kteří jsou připraveni vzdát se svého pohodlí a v krizi pomáhat druhým.
www.martincibulka.cz | Facebook
Nechci říct, že je to moje životní krédo, ale ve škole nás nejdříve učí a potom zkouší. Život nás nejdřív zkouší, a teprve potom učí. Ostatně možná proto máme život tak rádi, že?
Schopnost učit se ze svých chyb je základním předpokladem člověka i lidstva. To je i důvod proč jsem vystudoval obor Prevence kriminality, následně se věnoval etopedii, tedy poruchám chování dospělých, a dnes se snažím studovat historii. Jsou v tom promítnuty moje osobní chyby, ale i chyby naší společnosti v průběhu času. Stejnou toleranci a pochopení se snažím najít i vůči druhým, a spíš než kritizovat, tak raději podávat pomocnou ruku.
Svoje poznatky a zkušenosti se potom snažím předávat dál ve spolku Paratus.pro, který jsem spoluzakládal.
Začnu oklikou. Před několika lety jsem jako předseda SVJ prosadil nákup AED (automatického externího defibrilátoru) do bytového domu. Při organizování školení první pomoci pro obyvatele našeho domu zaměřeného právě na použití AED, jsem byl docela příjemně překvapen velkým zájmem o účast.
Tato zkušenost ukazuje, že lidé jsou ochotni si vzájemně pomáhat a věnovat svůj čas přípravě pro tyto situace. Pokud se tedy podaří zorganizovat a nabídnout kvalitní a dobře nastavené kurzy, a to nejen nutně první pomoci, ale třeba i na téma předcházení požárům a chování při požáru i v dalších krizových situacích, je šance rozšířit obecné povědomí a připravenost aktivní skupiny našich sousedů pro různé krizové scénáře.
Život přináší mnoho situací, kdy jsme postaveni tváří v tvář realitě, která nemusí být vždy příjemná. Jako člověk dlouhodobě se pohybující v oblasti krizového řízení a bezpečnosti jsem se vždy zabýval tím, jak efektivně danou situaci řešit, jaké prostředky k tomu využít a jak stanovit hranice přiměřenosti reakce. Při svojí paráci jsem poznal také mnoho lidí, kteří vnímali velmi podobně možnosti řešení problémů a dokázali přinášet zajímavé myšlenky.
Tuto myšlenku bych rád v budoucnosti přenesl i do spolku Paratus. Mnohokrát jsem si totiž vzpomněl, že je docela škoda nevyužít potenciál lidí, kteří mají co nabídnout a nejsou lhostejní k dění kolem sebe.
Chcete se přidat, nebo aspoň dostávat pravidelné informace?
www.PARATUS.pro
Svět není růžový a před nepříjemnými věcmi nelze zavírat oči – mnohem lepší je být připraven. Náš spolek má za cíl našim sousedům, kteří budou ochotní obětovat kus svého volného času, nabídnout řadu školení, která se budou věnovat přípravě na krizové situace. Krizovou situací nemusí nutně být často zmiňovaný (ale ne až tak nereálný) black-out, ale i trochu vážnější úraz (zlomenina,větší krvácení), prudká ataka nemoci v rodině, dopravní nehoda a nebo i požár v bytovém domě. Aktivity spolku bychom rádi zaměřili i na mladší ročníky a ve spolupráci se zástupci složek IZS a SDH, případně i AČR bychom chtěli zkusit nabídnout zajímavé kurzy i dětem.
Nechci říct, že je to moje životní krédo, ale ve škole nás nejdříve učí a potom zkouší. Život nás nejdřív zkouší, a teprve potom učí. Ostatně možná proto máme život tak rádi, že?
Schopnost učit se ze svých chyb je základním předpokladem člověka i lidstva. To je i důvod proč jsem vystudoval obor Prevence kriminality, následně se věnoval etopedii, tedy poruchám chování dospělých, a dnes se snažím studovat historii. Jsou v tom promítnuty moje osobní chyby, ale i chyby naší společnosti v průběhu času. Stejnou toleranci a pochopení se snažím najít i vůči druhým, a spíš než kritizovat, tak raději podávat pomocnou ruku.
Svoje poznatky a zkušenosti se potom snažím předávat dál ve spolku Paratus.pro, který jsem spoluzakládal.
Během povodní 2002 a 2013 jsem jasně poznal, že občané Prahy 8 umí při sobě držet a jsou ochotni si navzájem pomáhat. Krizové momenty tak přinesly i světlé okamžiky. Množství dobrovolníků, kteří nabízeli pomoc, však přesahovalo organizační možnosti aparátu radnice a nedošlo tak k jejich plnohodnotnému zapojení.
Doba se posunula. Praha má sice protipovodňové zábrany, přesto nejsme jako celek o mnoho lépe připraveni na další rizika. Odborníci tvrdí, že například u blackoutu není otázkou, zda přijde, ale kdy se tak stane – a podobných situací si můžeme ukázat víc. To vše, s jasnou rezignací státu na rozvoj civilní ochrany, tak přináší otázku, jak tedy máme příště reagovat? Cestou je například individuální prepperství, posilující celkovou odolnost jedince a tím i společnosti. Důležitá je však i zájmem provázaná komunita lidí, připravená čelit krizím a pomáhat lidem kolem sebe.
Spolek Paratus bude propojovat lidi, kteří si tak mohou vzájemně sdělovat svoje zkušenosti i dovednosti a bude je dále rozvíjet. Cílem spolku je pořádání kvalitních kurzů první pomoci, kurzů chování v krizových situacích a obdobně tematicky zaměřených seminářů. Paratus bude dále ve spolupráci s patřičným odborem krizového řízení, případně se složkami IZS, spolupracovat s lidmi, kteří jsou připraveni vzdát se svého pohodlí a v krizi pomáhat druhým.
www.martincibulka.cz | Facebook
Začnu oklikou. Před několika lety jsem jako předseda SVJ prosadil nákup AED (automatického externího defibrilátoru) do bytového domu. Při organizování školení první pomoci pro obyvatele našeho domu zaměřeného právě na použití AED, jsem byl docela příjemně překvapen velkým zájmem o účast.
Tato zkušenost ukazuje, že lidé jsou ochotni si vzájemně pomáhat a věnovat svůj čas přípravě pro tyto situace. Pokud se tedy podaří zorganizovat a nabídnout kvalitní a dobře nastavené kurzy, a to nejen nutně první pomoci, ale třeba i na téma předcházení požárům a chování při požáru i v dalších krizových situacích, je šance rozšířit obecné povědomí a připravenost aktivní skupiny našich sousedů pro různé krizové scénáře.
Život přináší mnoho situací, kdy jsme postaveni tváří v tvář realitě, která nemusí být vždy příjemná. Jako člověk dlouhodobě se pohybující v oblasti krizového řízení a bezpečnosti jsem se vždy zabýval tím, jak efektivně danou situaci řešit, jaké prostředky k tomu využít a jak stanovit hranice přiměřenosti reakce. Při svojí paráci jsem poznal také mnoho lidí, kteří vnímali velmi podobně možnosti řešení problémů a dokázali přinášet zajímavé myšlenky.
Tuto myšlenku bych rád v budoucnosti přenesl i do spolku Paratus. Mnohokrát jsem si totiž vzpomněl, že je docela škoda nevyužít potenciál lidí, kteří mají co nabídnout a nejsou lhostejní k dění kolem sebe.
Chcete se přidat, nebo aspoň dostávat pravidelné informace?
www.PARATUS.pro
Svět není růžový a před nepříjemnými věcmi nelze zavírat oči – mnohem lepší je být připraven. Náš spolek má za cíl našim sousedům, kteří budou ochotní obětovat kus svého volného času, nabídnout řadu školení, která se budou věnovat přípravě na krizové situace. Krizovou situací nemusí nutně být často zmiňovaný (ale ne až tak nereálný) black-out, ale i trochu vážnější úraz (zlomenina,větší krvácení), prudká ataka nemoci v rodině, dopravní nehoda a nebo i požár v bytovém domě. Aktivity spolku bychom rádi zaměřili i na mladší ročníky a ve spolupráci se zástupci složek IZS a SDH, případně i AČR bychom chtěli zkusit nabídnout zajímavé kurzy i dětem.
Nechci říct, že je to moje životní krédo, ale ve škole nás nejdříve učí a potom zkouší. Život nás nejdřív zkouší, a teprve potom učí. Ostatně možná proto máme život tak rádi, že?
Schopnost učit se ze svých chyb je základním předpokladem člověka i lidstva. To je i důvod proč jsem vystudoval obor Prevence kriminality, následně se věnoval etopedii, tedy poruchám chování dospělých, a dnes se snažím studovat historii. Jsou v tom promítnuty moje osobní chyby, ale i chyby naší společnosti v průběhu času. Stejnou toleranci a pochopení se snažím najít i vůči druhým, a spíš než kritizovat, tak raději podávat pomocnou ruku.
Svoje poznatky a zkušenosti se potom snažím předávat dál ve spolku Paratus.pro, který jsem spoluzakládal.
Během povodní 2002 a 2013 jsem jasně poznal, že občané Prahy 8 umí při sobě držet a jsou ochotni si navzájem pomáhat. Krizové momenty tak přinesly i světlé okamžiky. Množství dobrovolníků, kteří nabízeli pomoc, však přesahovalo organizační možnosti aparátu radnice a nedošlo tak k jejich plnohodnotnému zapojení.
Doba se posunula. Praha má sice protipovodňové zábrany, přesto nejsme jako celek o mnoho lépe připraveni na další rizika. Odborníci tvrdí, že například u blackoutu není otázkou, zda přijde, ale kdy se tak stane – a podobných situací si můžeme ukázat víc. To vše, s jasnou rezignací státu na rozvoj civilní ochrany, tak přináší otázku, jak tedy máme příště reagovat? Cestou je například individuální prepperství, posilující celkovou odolnost jedince a tím i společnosti. Důležitá je však i zájmem provázaná komunita lidí, připravená čelit krizím a pomáhat lidem kolem sebe.
Spolek Paratus bude propojovat lidi, kteří si tak mohou vzájemně sdělovat svoje zkušenosti i dovednosti a bude je dále rozvíjet. Cílem spolku je pořádání kvalitních kurzů první pomoci, kurzů chování v krizových situacích a obdobně tematicky zaměřených seminářů. Paratus bude dále ve spolupráci s patřičným odborem krizového řízení, případně se složkami IZS, spolupracovat s lidmi, kteří jsou připraveni vzdát se svého pohodlí a v krizi pomáhat druhým.
www.martincibulka.cz | Facebook
Začnu oklikou. Před několika lety jsem jako předseda SVJ prosadil nákup AED (automatického externího defibrilátoru) do bytového domu. Při organizování školení první pomoci pro obyvatele našeho domu zaměřeného právě na použití AED, jsem byl docela příjemně překvapen velkým zájmem o účast.
Tato zkušenost ukazuje, že lidé jsou ochotni si vzájemně pomáhat a věnovat svůj čas přípravě pro tyto situace. Pokud se tedy podaří zorganizovat a nabídnout kvalitní a dobře nastavené kurzy, a to nejen nutně první pomoci, ale třeba i na téma předcházení požárům a chování při požáru i v dalších krizových situacích, je šance rozšířit obecné povědomí a připravenost aktivní skupiny našich sousedů pro různé krizové scénáře.
Život přináší mnoho situací, kdy jsme postaveni tváří v tvář realitě, která nemusí být vždy příjemná. Jako člověk dlouhodobě se pohybující v oblasti krizového řízení a bezpečnosti jsem se vždy zabýval tím, jak efektivně danou situaci řešit, jaké prostředky k tomu využít a jak stanovit hranice přiměřenosti reakce. Při svojí paráci jsem poznal také mnoho lidí, kteří vnímali velmi podobně možnosti řešení problémů a dokázali přinášet zajímavé myšlenky.
Tuto myšlenku bych rád v budoucnosti přenesl i do spolku Paratus. Mnohokrát jsem si totiž vzpomněl, že je docela škoda nevyužít potenciál lidí, kteří mají co nabídnout a nejsou lhostejní k dění kolem sebe.